Fredítko a Šarí Rhodesian Ridgeback

Sváteční středu jsme využili k unavení Fredečka na coursingu na letišti v Brně-Medlánkách s brněnským coursingovým klubem. Díky nekonečnému navijáku a naštěstí fungující technice to pěkně odcípalo, Fredeček si zaběhl 4 kola, z toho dvě poslední byly hned po sobě a trošku mu už došel na konci dech. To si střapečkový milovník ale vůbec nepřipouštěl a ještě když jsme odjížděli, tak smutně koukal, jak jiní pejsci honí kus igelitu na laně. Taky už to není ten starý poctivec, co kdysi býval a začal si trať zkracovat. O tom by mohla jistě vyprávět neznámá fotografka, která stála u startu a radši si kryla foťák, když se Fredy od startu vyřítíl v plné rychlosti doprava zkratkou těsně kolem ní. Šarí se tentokrát flákala doma, ale příště už taky poběží.

Na pár fotek se můžete podívat zde. 

V sobotu 26.9. jsme se vydali se Šarí a Fredym na dostihový závod pro RR (Rhodesian Ridgeback Racing Mastership) do rakouského Marcheggu, kde se nachází profesionální dostihová dráha. Pořadatelé byli ze Slovenska, místo konání Rakousko a přeci 90% účastníků bylli z ČR .

Navzdory delší cestě a brzkého ranního vstávání jsme nelitovali, dráha byla skvělá, prostředí moc pěkné a počasí přímo letní. Šarí před týdnem oslavila narozeniny a tak již byla zařazena do kategorie dospěláků na 360 m dlouhou trať v silné konkurenci 11 fen. Na řadu jsme přišli hned druzí a tak než jsme se stihli rozkoukat a seznámit dračici s dráhou, tak už stála na startu a vypadala, že jí to docela zajímá. Povel zajíček zabral a tak se Šarí radostně rozběhla. Startovalo se do zatáčky a jelikož si malá chytrá horákyně stihla při zaváděcím kole navijíku všimnout, že střapeček sice zmizí doprava, ale nakonec vyjede vlevo, tak po 20 m zastavila a vydala se na druhou stranu střapečku naproti, proč by za ním přeci běžela celé kolo, dyť na něho počká v cíli, to je jasné... Nakonec jsme ji přesvědčili aby přeci jen běžela ve správném směru a s doprovodem a povzbuzováním to zvládla nakonec až do cíle. A tak se po prvním kole ocitla na posledním místě. Druhé kolo bylo již bez chyby, zaváděcí kolo ji už nepopletlo (protože se nedělalo) a běžela krásně až do cíle bez zastavení, jen s malým rozhlížením se kolem sebe, kde jsou ti pánečci. Takže nakonec se umístila na 9. místě a domů si mohla odnést tašku s dobrotami, což bylo určite jejím hlavním cílem a s výsledkem tedy může být spokojená.

Fredeček je náš coursingový závislák a u něj jsme neměli obavy, že by neběžel. V Marcheggu jsme jej přihlásili na trať 480m, aby si svého střapečku užil co nejvíce. Fredeček nezklamal, nezmátlo jej ani že se běželo kolo a 1/3 a nekončilo se na startu jako vždycky a běžel střemhlav start-cíl bez zaváhání obě kola. Vyběhal si 2. místo, za což dostal kromě krásného diplomu a medaile také plnou tašku dobrot. Bohužel ne všechny mu chutnaly, holt náš pan baron nevezme do huby jen tak něco, ale Šarí mu od přebytků velmi ráda pomohla a byla ráda jak rychle brácha běžel.

Jedině škoda, že nebyl Fredeček první. O umístění nám vůbec nejde, ale nejrychlejší pes mohl běžet závěrečný běh o absolutního vítěze a za ten běh navíc by byl zrzoun moc šťastný. I tak si ale zaběhal dost a na vítězného Amála má ještě dost co trénovat...

Na fotky Fredyho, Šarí a dalších pejsků se podívejte tady. 

V neděli 20.9. oslavila Šarí své první narozeniny. Přejeme jí vše nejlepší, ať je stále tak veselá a živá a zůstane jí kus štěněcí povahy i do dalších let. A hlavně zdravíčka ať má jako dosud napořád! Oproti Fredečkovi, se kterým jsme byli u doktora s očičkama a ouškama pečení-vaření, nebyla Šarí za ten rok ještě ani jednou nemocná a pana doktora v podstatě nezná. 

Postupně roste z malé opice velká slečna, má za sebou i první hárání, už vydrží doma sama aniž by nám roztřídila špinavé prádlo, roztahala toaletní papír po celém domě nebo rozkousala boty (a vybrala si zrovna ty nejoblibenější a kožené). Autem sice jezdí stále ne moc ráda, ale zvládá to bez zvracení a celou dobu krásně leží a spinká. Její největší zálibou je stále jídlo (hned po zlobení Fredečka), ale má také moc ráda děti, jejich společnost vyhledává a hlídá je. Je to zkrátka úplně jiná povaha než Fredy, jsou jak černá a bílá.

K narozeninám dostala masovo-špagetový dort, který s Fredečkem společně spořádali běhěm okamžiku a tak se jí splnil největší sen o přejezeném pupíku. Na fotky se můžete podívat tady. 

V sobotu odpoledne jsme se vydali na pohodovou procházku podél řeky Moravy v Otrokovicích ve složení Pavla, Pavel,RR Suri a baby-šeltie Hery, Šarí, Fredy, a my dva . Trasa vycházky byla velmi dlouho vybírána, jelikož lesy i pole jsou plné nervózních myslivců, kteří otravují i ty, kteří nic zvířátkům nedělají, takže jsme se rozhodli pro řeku, kde nikomu vadit nemůžeme. Kousek trasy jsme přeci jen zvolili v lese, jelikož bylo na konec září pěkné horko, ale v lužních lesích plných močálů jsme žádná zvířátka nečekali. Pohodová vycházka v zarostlém lese se změnila v lehkou paniku v momentě, když nás kolemjdoucí vodohospodář upozornil na fakt, že les je plný bachyní a selat a ať nenecháme běhat psy mimo cestu. Raději jsme to tedy otočili zpět k řece, bedlivě jsme poslouchali každé šustnutí za keřem a vymýšleli strategii pro případné setkání... Nakonec jsme naštěstí potkali maximálně veverku a ptáčky, takže jsme dorazili bez újmy až k Moravě. Psíčci se vykoupali (krom Heríska, který si nechtěl zmáčet svůj krásný dlouhý chlup), vyfotili, nakrmili párečkama a šlo se zpátky.

Na fotky z vycházky se mrkněte v galerii Suri a Heryho zde, za půjčení děkujeme Pavle a Pavlovi.

Po delší odmlce všem s radostí oznamujeme, že 18.7. na zámku ve Vizovicích se z nás stala rodinka Štěpánků. Fredeček sice příjmení nezměnil a nadále zůstává Nabucco, ale duší je Štěpánek už dávno.

Celý den a dvě noci byli Fredy se Šarí na hlídání u jejich velké kamarádky RR Suri a šeltie Heryho (a jejich pánečků Pavla a Pavly), kteří jim přenechali část svého domečku, zahrady a dokonce i pelíšku. Za hlídání jim ještě jednou moc děkujeme. Dle fotek si dovolenou oba zrzouni užili a rozhodně jim tam nic nechybělo. Na fotky Pavly a Pavla z pořádného řádění 4 hafanů se můžete podívat v jejich fotogalerii na zde. A že stojí za to!

Přestože nám v sobotu odpoledne pršelo (samozřejmě štěstí!), nakonec jsme Fredečka se Šarí přemluvili opustit Suri s Herym z vyhřátého pelíšku a vyfotit se s námi. Na pár fotek z našeho krásného svatebního dne, který jsme si moc užili a budeme na něj vzpomínat celý život, se můžete podívat tady.

V neděli  28.6. jsme vyrazili i s Fredečkem na jeho milovaný coursing. Rovinový závod Saranga sprint se konal v Radslavicích. Navzdory opravdu škaredému a deštivému počasí se vše nakonec uskutečnilo a hon na střapeček si opět vyzkoušela i Šarí. Fredeček nemá na dráze oči pro nic jiného, než pro střapeček a u něho rozhodně nebyly obavy, že by neběžel či ho zaujalo něco jiného. Zato Šarí koukala do poslední chvíle všude kolem a nejvíc, kampak se poděla máma. Na zajíčka ovšem slyšela a tak se za střapečkem také rozběhla, s nadšením doběhla až do konce a vyběhala si 3. místo v puppy kategorii.

Fredeček běžel jak o život a už při prvním běhu dohnal střapeček hned 2x. Bohužel chybou tahače, který mu střapeček nezrychlil, ale naopak zastavil, se do střapce zakousl a když už ho šťastně  držel v zubech, tak mu lano zase pustil!! Zuby jsou naštěstí všechny, ale krve v puse bylo... Byla jsem naštvaná, protože se kluk, co ovládal naviják, vůbec nedíval. Že měl pokažený běh bylo jedno, ale kdyby přišel o zuby nebo to v něm zanechalo strach ze střapečku, tak to by mi vadilo hodně.

Druhý běh byl již lepší, přestože střapeček Fredy opět dohonil a trochu se do něj zamotal - je to prostě náš coursingový nadšenec a rychlík. Ale hlavně že běžel a se stejným nadšením jako vždy a rozřezaná pusa v něm nezanechala následky.

Za foto Šarí z vyhlášení děkujeme Katce Novotné.

V sobotu jsme se opět vydali do výstavních kruhů. Ovšem tato výstava byla úplně jiná než ta ve Zlíně - Šarí již nebyla v miminách, ale nastoupila jako nejmladší do skupiny mladých. Taky konkurence byla výrazně větší (ve Zlíně vlastně nebyla absolutně žádná), a tak jsme se v kruhu poněkud tísnily mezi dalšími 9 krásnými fenkami s páníčky. Celá ta ceremónie byla celkem dlouhá a stále se běhalo a stálo v postoji a běhalo a stálo...a chodilo a běhalo a zase stálo. Jen jsem sledovala, jak postupně odcházejí soupeři a nevěřila vlastním očím, že my stále zůstáváme! A tak se nakonec stalo, že jsme si vyběhaly a vystály úžasné 3. místo se známkou Výborná 3. V takový výsledek jsem vůbec nevěřila, jen jsem si přála abychom nevypadly jako první a odnesly si pěkný posudek.

K výsledku nám jistě pomohlo i načasování celého dne. Sice jsem byla otrávená, že jsme tam v podstatě celý den seděly a čekaly, až na nás přijde řada, ale faktem je, že Šarí byla z toho čekání tak unavená a znuděná, že pak nedělala v kruhu neplechu a celkem odevzdaně běhala i chodila u nohy a stála v postoji (a že toho stání bylo hodně).

Co nevidět bude určitě k nahlédnutí i posudek a diplom. Za foto Šarí z vyhlášení děkujeme Katce Novotné.